Pavla studovala na Daudetově lyceu v letech 2000–2003.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Francouzsky jsem se učila už od školky. Bylo to tehdy v podstatě náhodné, intuitivní rozhodnutí a podobně to bylo i s mojí přihláškou do Nîmes. Studovala jsem česko-francouzskou větev Gymnázia Jana Nerudy a o českých sekcích jsem nevěděla téměř nic. Na popud spolužačky jsem se ale ze dne na den rozhodla podat přihlášku. K rozhodnutí mě samozřejmě motivovala i touha studovat přímo na francouzské škole, rozšířit možnosti dalšího studia, poznat Francii a její kulturu „z druhé strany”, cestovat.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Vybaví se mi našich pět školních dvorů a platany, holky z české sekce a všechno, co jsme spolu dělaly. Skvělí učitelé, zejména na fyziku, filosofii a dějepis, dlouhé školní dny, nekonečné psaní esejů, náročná příprava na maturitu… ale také sport, tanec, divadlo a výlety na krásná místa, se školou i bez.
Co nyní děláš?
Letos prvním rokem vedu ateliér světelného designu na Divadelní fakultě JAMU. Jinak jsem aktivní světelný designér. Pracuji zejména v oblasti divadla a současného tance, v určité míře se věnuji i světlu v architektuře. Několik let jsem pracovala ve studiu světelného designu v Bruselu, poslední dva roky mám základnu v Praze. Jezdím často do Holandska, ale tu a tam se najde práce i jinde v Evropě. V Praze jsem měla možnost podílet se na dvou inscenacích Národního divadla a také spolupracuji se studiem Mimolimit na návrzích svítidel a světelných instalací pro různé architektonické projekty.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Zásadní. Se světelným designem jsem se poprvé setkala v divadle v Nîmes, kde jsem byla během studia na stáži. V následujících letech jsem mnoho zkušeností v oboru získala ve frankofonních zemích při práci v Paříži, v Bruselu, v Lucembursku. Pomohla mi znalost jazyka, samostatnost a smýšlení v evropském kontextu. To vše mi dalo právě studium v české sekci na lyceu Alphonse Daudeta.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Miloslav studoval na Carnotově lyceu v letech 1996–1999.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Mým prvotním cílem bylo zřejmě načerpat zkušenosti, zdokonalit se ve francouzštině, zažít něco nového a poznat Francii blíže než jen po stránce jazykové. Prvotní obavy „co tam budu dělat sám?“, „zvládnu to?“, „vždyť je to strašně daleko“, „domů se dostanu jen několikrát do roka“ se rozptýlily, když nás v konkurzu uspělo z jednoho ročníku SGO v Olomouci celkem 6 (4 do Dijonu a 2 do Nîmes). Věřím, že i pro ty, kteří šli „sami“, to byla nezapomenutelná a neocenitelná zkušenost, a za sebe jsem přesvědčen, že se jednalo o správné a klíčové životní rozhodnutí.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Kasárna (vojna, dril); přátelství na celý život; přijetí odpovědnosti sám za sebe (dříve než ostatní vrstevníci); schopnost postarat se sám o sebe; neocenitelné studijní i mimostudijní zkušenosti.
Co nyní děláš?
Od roku 2005 zastávám pozici produktového manažera a obchodního školitele nových vozů ve francouzském koncernu PSA Peugeot Citroën. Nejdříve pro osobní vozy Citroën, následně pro užitkové vozy Peugeot a Citroën a vozy značky DS a nyní pro osobní vozy Peugeot.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Studium ve Francii umožňuje mimo jiné poznat francouzskou mentalitu a zvyky. Výukové metody kladou důraz na systém, metodu, tvorbu osnovy a rozvíjí dle mého názoru analytický způsob myšlení s důrazem na postup, nikoli primárně na výsledek. Tedy aspekty, které jsou v českém školství často opomíjeny. Vše zmíněné při své práci denně využívám a jsem rád, že jsem mohl porovnat český systém školství s tím francouzským. Studium ve Francii však zdaleka nemá jen studijní rozměr. Francie zcela jistě zanechá stopy na duši dospívajícího člověka a ovlivní jeho celkový vývoj. Otevře mu cesty do světa a naučí jej vnímat kulturní a jiné odlišnosti.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Jiří studoval na Carnotově lyceu v letech 1995–1998.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Ředitel francouzského gymnázia v Liberci Bohuslav Hanel, velký frankofil, který sám v Dijonu studoval. Úplně mě pro Francii a Burgundsko uhranul. Kromě toho jsem měl pocit, že anglicky a německy umí hodně lidí, ale kdybych k tomu přidal i francouzštinu, mohl bych se dostat k mnoha zajímavým příležitostem, což se skutečně stalo.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Vybaví se mi divoké večírky, poznávání francouzské kultury v rodinách spolužáků, projížďky na kole v nádherné krajině Côte-d’Or a kouzelný profesor filozofie přezdívaný Kozel, který mě ze všech pedagogů ovlivnil asi nejvíce.
Co nyní děláš?
Pracuji jako manažer marketingu a náboru pro ČR a SR v HR poradenské společnosti ManpowerGroup.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Naprosto zásadní. Od maturity s francouzštinou souviselo vše, co jsem dělal. Když jsem byl na vysoké škole, každoročně jsem převážnou část zimy trávil ve francouzských Alpách jako delegát, v létě jsem ve Francii „průvodcoval“ cyklo zájezdy a mezitím tím vším jsem si přivydělával při natáčení francouzských filmů v Praze. Prostřednictvím frankofonní komunity přišla i nabídka na práci v Manpower, který v té době řídil francouzský management.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Jan studoval na Carnotově lyceu v letech 2004–2007.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Zvědavost, nádech dobrodružství, příležitost naučit se francouzsky. O této příležitosti jsem se dozvěděl na francouzském lyceu v Brně a hned jsem měl chuť to zkusit.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Sounáležitost, vzájemná podpora, sdílení zážitků. A taky společné večírky.
Co nyní děláš?
Jsem „interne“ (mladý lékař) v nemocnici v Montpellier. Jsem na půli cesty k dosažení „diplôme/thèse“, což odpovídá našim atestacím. Mou specializací je interna.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Zásadní. Po dosažení francouzské maturity jsem měl otevřené dveře k francouzským univerzitám a také (neméně podstatně) k francouzským stipendiím.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Ondřej studoval na Carnotově lyceu v letech 1995–1998.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Souhra náhod. Počínaje pár slovy, které si pamatovala moje prababička z měšťanky.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Budíček zvoněním v 7:55. Platany. Celý nový kulturní a jazykový svět i způsob přemýšlení. Jak jsme s přáteli kouřívali při poslechu kazety Johna Coltrana. Ale někdy taky samota.
Co nyní děláš?
Starám se o čtyřměsíčního syna a pracuji jako zástupce ředitele pro výzkum na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Zkoumám globální rozvoj, zahraniční politiku a Afriku.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Kvalita vzdělání na Carnotově lyceu v Dijonu byla v 90. letech určitě lepší ve srovnání s českými gymnázii. Ale hlavním dědictvím Carnotu pro mě zůstávají nezávislost, otevřenost Evropě a světu a kritické myšlení.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Vilém studoval na Carnotově lyceu v letech 2006–2009.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Asi maminka… 🙂 Když jsem se hlásil, nevěděl jsem moc, do čeho jdu. Těžko říct, co mě motivovalo. Možná jenom chuť se někam podívat a dokázat, že na to mám. Nebo jen udělat mámě radost…
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Tři parádní roky života s přáteli na celý život, i když se už třeba pravidelně nevídáme. Vzpomenu si, jak jsme s kamarády jezdili na výlety na jih Francie nebo do Paříže. Kdyby kdokoliv z nich zaklepal na dveře, s radostí ho pustím dovnitř a rozdělám to víno, co si schovávám od poslední dovolené ve Francii.
Co nyní děláš?
Nyní programuji cloudové služby pomáhající s tvorbou a distribucí obsahu pro prezentační weby i jiné platformy.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Těžko soudit. Během studia ve Francii jsem se kromě obsahu školních osnov naučil spoustu jiných věcí. Naučil jsem se věřit si, naučil jsem se týmové spolupráci. Bylo to opravdu důležité období mého života, období, kdy člověk dospívá, a měl by správně prožít každý den – v mém případě bez maminčiny sukně, zato s kamarády, kteří vás vždycky podrží. Na člověku se to nutně podepíše a já si myslím, že právě tato zkušenost mě do života vybavila sebedůvěrou.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Karolína studovala na Carnotově lyceu v letech 2007–2010.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Měla jsem obrovskou chuť změnit prostředí, zažít skutečné dobrodružství a možná si také vyzkoušet, jestli na to vůbec mám. Studovala jsem na frankofonní sekci píseckého gymnázia a v ročníku nade mnou do sekce odešli hned tři studenti. Když měli podzimní prázdniny, společně nám přijeli vykládat o svých prvních zážitcích. Učitelé je tenkrát donutili, aby mluvili francouzsky. Hovořili s pro mě tehdy nepochopitelnou plynulostí a vzbuzovali respekt. Třebaže jim bylo stejně nebo o málo víc než mně, působili mnohem dospěleji. Hltala jsem každé jejich slovo a utvrzovala se v názoru, že takovouhle francouzštinu, takovéhle zážitky, takovouhle nezávislost, zkrátka tohle všechno chci přece taky. V roce 2006 se toho o českých sekcích na internetu nedalo najít zdaleka tolik jako dnes, avšak začínala éra blogů a k mému štěstí blogovali i karnoťáci, resp. alespoň jeden z nich více méně pravidelně – Míra Nechutný alias Miroutch. Jeho blog byl pro mě denní drogou 🙂 Díky, Míro!
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Vzpomínek mám tolik a prohánějí se mi hlavou takovou rychlostí, že lze těžko určit, která má navrch. Obecně vzato vzpomínám na studium v Dijonu s nadšením. Navzdory přísnému internátnímu režimu a mnohdy náročným školním povinnostem to pro mě byla léta nebývalé volnosti, neuvěřitelných výletů a skvělých přátelství, která přetrvávají dodnes.
Co nyní děláš?
Dokončuji studia překladatelství a tlumočnictví na FF UK a kromě toho také hodně pracuji. Mé aktivity mají široký záběr. Samozřejmě překládám a tlumočím, ale lze na mě narazit i v cestovním ruchu či v souvislosti s internetovým časopisem iLiteratura.cz. A když mám zrovna volnou chvilku, opečovávám buď české sekce, nebo svého bígla 🙂
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Obrovský. Sekci vděčím jednak za plynulou francouzštinu na vysoké úrovni, bez níž bych se dnes těžko věnovala tomu, co mě živí, jednak za pořádnou lekci života, která mě připravila na cestu dospělosti. A taky za cenné kontakty.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Kristýna studovala na Daudetově lyceu v letech 1990–1993.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Chuť jít studovat do zahraničí, konkrétně do Francie, protože jsem se francouzštinu učila. Chuť zažít velké dobrodružství samostatného života v cizí zemi, chuť poznat ji i její kulturu.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Tři intenzivní roky objevování, zážitků, přátelství. Taky tři roky, kdy mě bavilo chodit do školy – na francouzském gymnáziu jsem se v přístupu k učení cítila jako ryba ve vodě.
Co nyní děláš?
Buduji vlastní firmu v oblasti didaktických a kreativních her a hraček pro děti. Působíme jak on-line, tak i ve vlastní síti kamenných prodejen v České republice. Ve volném čase se věnuji českým sekcím.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Naše společnost dováží zboží z Francie a francouzský trh, který díky svým kontaktům a častým cestám do Francie dobře znám, je mi i nemalou inspirací. To, že jsem ve Francii studovala, je tedy pro mé podnikání důležité.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Jan studoval na Carnotově lyceu v letech 1993–1996.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Po skončení základní školy jsem nastoupil na francouzsko-českou sekci Slovanského gymnázia v Olomouci s jasným záměrem: ovládnout francouzštinu co nejlépe, abych byl přijat ke studiu na Carnotovo lyceum v Dijonu. Od malička jsem vyrůstal ve velmi frankofilním prostředí. Babička z maminčiny strany studovala ve dvacátých letech minulého století na české sekci v Saint-Germain-en-Laye a často mi o Francii vyprávěla. Společně jsme se dívali na staré fotografie z bezstarostných výletů do Biarritzu, povídali si o francouzském způsobu života, kultuře… Francie mě přitahovala zcela přirozeně, nebyly v tom pouze racionální důvody. Když mi bylo potvrzeno, že mě přijali, udělalo mi velkou radost, že se na tři roky mohu stát francouzským studentem se vším, co k tomu patří: okusit nový způsob myšlení a života, zažít dobrodružství, které by mě na poklidném moravském gymnáziu nepotkalo, a v podstatě se vyhnout přímočaře naplánovanému mládí.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Zážitků je spousta. Co zůstalo a asi nadlouho zůstane, je pocit vděčnosti, že se mi naskytla možnost otevřít se světu a mohl jsem ji využít. Že mě rodiče v necelých 17 letem pustili na vlastní cestu a nepřestali mě povzbuzovat. Za těch pět let, které jsem v Dijonu strávil, jsem se setkal s báječnými lidmi, z nichž někteří jsou mi stále nablízku, a také to pro mě byla chvíle sebepoznání… Samozřejmě že všechno nebylo vždycky růžové, pár komplikovaných situací jsem zažil. S odstupem času si ale říkám, že co tě nezabije, to tě opravdu posílí.
Co nyní děláš?
V současnosti pracuji u francouzské farmaceutické firmy Sanofi, kde řídím celosvětově strategické projekty ve vývoji léků a doprovodných služeb pro pacienty. Ke své současné funkci jsem se dostal velmi příjemnou oklikou. Po studiu na vysokých školách jsem začal pracovat v oblasti marketingu a vývoje nových výrobků a značek u firmy L’Oréal. Vyvíjel jsem reklamní kampaně a spolupracoval se spoustou kreativních lidí v oblasti kosmetiky, designu a módy. Po osmi letech jsem přijal nabídku japonské firmy Shiseido řídit její evropský marketing a také rozvíjet oblast travel retail. Shiseido přistupuje k péči o tělo velmi oduševněle, skoro až filozoficky a vždy klade velký důraz na zdraví, takže když se mi před pěti lety naskytla moznost přejít do farmaceutického odvětví, vůbec jsem neváhal. Rozhodl jsem se proniknout věcem ještě víc „pod kůži“ nejprve přes obor potravinových doplňků v lékárnách a posléze skrze vývoj léků. Kdoví, kam mě příští roky zavedou… doposud ta cesta byla velmi zajímavá!
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Česká sekce byla prvním krokem, který umožnil vše, co se v mém životě za posledních 20 let událo. Díky ní jsem měl možnost odmaturovat plnohodnotně jako ostatní francouzští studenti a další dva roky pokračovat v classes préparatoires pro elitní ekonomické vysoké školy ve Francii. Poté jsem studijně zakotvil v Paříži, Oxfordu a Berlíně a následně jsem pracoval po celém světě, od Evropy přes Ameriku až po Asii. Dijon byl takovým ideálním podhoubím, na němž se mohl postupně rozvíjet můj kosmopolitní život. Díky Dijonu jsem si uvědomil, že jedna dobře uchopená příležitost sebou postupně přináší další a další možnosti. Odejít studovat do české sekce bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem v životě udělal.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Barbora studovala na Daudetově lyceu v letech 1996–1999.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Od malička jsem se velice zajímala o cizí jazyky a jako dospívající jsem se dostala na francouzskou sekci Slovanského gymnázia v Olomouci. Francouzština mě neuvěřitelně fascinovala, a proto jsem se rozhodla přihlásit se ke konkurzu pro studium na Lyceu Alphonse Daudeta v Nîmes.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Tři akademicky velice náročné roky, ale taky spousta kamarádů a zajímavých zážitků z cest po Francii, a životních zkušeností ze zahraničí, kde jsme museli v raném věku okamžitě dospět a nadmíru rychle se stoprocentně osamostatnit. Ve Francii jsem pak zůstala, prošla jsem „classes préparatoires“ a nakonec vystudovala École de Commerce v Paříži. Celkově to bylo osm neuvěřitelně zajímavých, ale i náročných let.
Co nyní děláš?
Již třináctým rokem žiji v USA. Mám zde dvě děti a pracuji v sektoru software/ high-tech na marketingovém oddělení německé firmy SAP.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Na mé momentální profesní kariéře v USA nenese česká sekce podíl žádný. To ovšem neznamená, že by zkušenost z Francie nestála za to, spíše naopak. Francouzštinu běžně používám v osobním i profesním životě. Když přijedu na schůzi do Montrealu nebo do Paříže, tak mi právě francouzština otevírá brány ke kolegům, k nimž by je třeba angličtina neotevřela. Moje zkušenost dává za pravdu přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“. Kromě znalosti jazyka a kultury využívám dnes a denně akademické znalosti, které jsem během osmiletého studia ve Francii získala. Domnívám se, že tyto znalosti ze špičkových francouzských škol jsou přinejmenším v mém oboru kvalitnější než ty, které jsem bývala mohla nabýt v obdobných školách v České republice.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Markéta studovala na Daudetově lyceu v letech 1990–1993.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
V roce 1989 byl konkurz pro studium ve Francii unikátní příležitost, jak poprvé vycestovat za nově otevřené hranice a potkat „živé“ Francouze. Francouzsky jsem se učila soukromě v Bruntále u krásné paní Barrandovské, která vládne deseti jazyky a založila esperanto. V mé rodině byla frankofílie tradice: dědeček byl polyglotní architekt a jednou vyrazil z Moravy do Paříže na kole. Ke šprtání slovíček a nepochopitelných francouzských subjunktivů mě motivovala právě vidina, jak taky frčím do Francie na kole! Když si dnes razívám cestu do práce kolem Eiffelovky, děkuju dědečkovi za inspiraci a rodičům za jazykové kurzy… V září 1990 jsem se do Nîmes dostala jako průkopnice současně s Kristýnou Křížovou, Valérií, Janou, Míšou… o rok později přibyly Margareta Banyaiová, Petra Slívová a další. Tehdy nás stejně staří Francouzové zvědavě okukovali, 16leté Češky z bývalého komunistického bloku prý ještě neviděli! Ptali se, jestli máme moře, a byli překvapení, že v těch 16 letech známe francouzskou literaturu a umění možná i líp než oni sami. (Určitě jsme za to mohly být vděčné mimo jiné všeobecně zaměřenému vzdělání z české základky a gymplu. Dodnes na ně nedám dopustit.)
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Patřím do postkomunistické generace, která jako první mohla svobodně vycestovat. Znamenalo to pro mě úžasné otevření světa a objevení Francie. Vzpomínám si na město, do nějž jsem odjela. Nîmes má své kouzlo, často tam svítí slunce, město pulsuje oslavami vinobraní a koridy, k moři je to necelá hoďka cesty (my jsme se k němu tehdy dostávaly hlavně stopem). Především ale vzpomínám na přátelství mezi námi holkami. S několika z nich zůstávám po léta v kontaktu v Paříži, Margareta Banyaiová patří mezi mé nejmilejší a nejnadanější přítelkyně. Učitelé nás měli rádi, byly jsme premiantky ve všech předmětech. Co se týče návaznosti po maturitě, v té době byl přece jenom problém skloubit bac (trvající do července) a přijímací zkoušky na českou vysokou školu (probíhající v květnu). Takže mi v roce 1993 přišlo jednodušší pokračovat ve studiu ve Francii, než se vracet se do Česka, kde v té době ještě moc neznali ekvivalence francouzských diplomů a kde bych stejně musela čekat jeden rok na zkoušky na vysokou školu. Teď už je to určitě jednodušší. Pobyt ve Francii je pro české studenty prospěšný, vytvoří si díky němu nový náhled na svět a rozdílnou kulturu.
Co nyní děláš?
Vystudovala jsem maîtrise de sciences économiques et sociales na Sorbonně a na École doctorale de Sciences Po mi závěrečnou studii DEA vedl Jacques Rupnik. Během studií jsem pracovala v auditorské firmě Arthur Andersen (dnes Ernest&Young), pak jako responsable de communication financière u Millimages, což je výrobce animovaných seriálů pro děti, a nyní už 17 let pracuji v UNESCO. Nejdříve jsem působila v sekci Protokolu, pak Budgetu a posledních pět let pracuji v sekci Financial compliance. S týmem validujeme velké kontrakty, které UNESCO uzavírá s partnery na celém světě, hlavně v post-konfliktních zónách na programy vzdělávání či podporu ochrany světového dědictví. Já kontroluji, jestli je kontrakt dobře koncipován a respektuje finanční a legální pravidla, a radím při plánování veřejných tendrů na výběr firem.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Největší podíl na mé současné kariéře má moje šťastné dětství a dospívání, hodní rodiče, sourozenci a chytří učitelé na českých školách na Moravě, kteří mi do 16 let předali znalosti, na nichž dodnes stavím. Česká sekce znásobila, co jsem získala v Česku, potvrdila českou pospolitost a schopnost přizpůsobit se cizí kultuře, jazyku i lidem. Francouzský systém mě překvapil přísnou metodou argumentace (co je mimo zadané téma, se nepočít a téma musí být beze zbytku pokryto, takže žádné „okecávání“ bez fakt a logiky nepomůže). Z českého systému si zase vážím encyklopedických znalostí a širokoúhlého záběru na světové autory. Francouz si naopak odmala vychutnává hlavně francouzské velikány, takže jedna Proustova knížka se v hodině francouzštiny pročítá celý školní rok. Po maturitě mi česká sekce a město Nîmes umožnily prodloužit stipendium na další roční studium v classes préparatoires, což bylo výjimečné a jsem za to vděčná. Učitelé z Nîmes nám pak mnohým pomohli v dalším studiu. Například jeden můj profesor mi dal lístek na pařížské metro a adresu ubytování u svých přátel, když mě vybrala jedna prestižní pařížská škola. Díky české sekci jsem získala samozřejmě perfektní francouzštinu. Ta viditelně okouzlila producenta Johanky z Arku, takže mě vybral jako překladatelku filmu, který na Bruntálsku točil Luc Besson. UNESCO je ale mezinárodní organizace (pracuju hlavně v angličtině) a s Francií to tu, navzdory luxusnímu výhledu na Eiffelovku nemá moc společného. Pracuje tu skoro 180 národností, takže nestačí dobré vzdělání a odborná znalost, hodně věcí stojí na komunikaci s lidmi, kteří mají na vše specifický názor ovlivněný vlastní kulturou. Na „přizpůsobování se beze ztráty vlastní identity či myšlenky“ česká sekce určitě nese svůj podíl, tahle dovednost je vlastně důležitá pro jakoukoli práci. Francouzsko-české vztahy nadšeně podporuju dvojkulturním manželstvím s Francouzem (kaskadérem z natáčení Johanky z Arku). Máme spolu devítiletou dcerku. V Paříži se pravidelně potkávám s krajany a Česko mi díky letu, který trvá 1,5 hodiny, nepřijde až tak daleko. Pro rodiče českých studentů je důležité, že jim dítě odjíždí jen relativně blízko do Francie, a ne třebas až za oceán.
Přeji všem českým studentům v sekci, ať je pro ně toto studium šťastná volba a ať slaví jenom úspěchy. Není nutné za každou cenu dobýt svět, pěkné je klidně se i po studium vrátit domů. V každém případě by se nemělo zapomínat na něco dobrého českého na cestu. Já si do gurmánské Francie tajně vozím rohlík a vanilkový lipánek.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Miroslav studoval na Carnotově lyceu v letech 2004–2007.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Když jsem byl asi v sedmé třídě, tak mi maminka ukázala internetové stránky jednoho carnoťáka. Celý ten příběh, který se přede mnou odehrával, jsem zhltl s nadšením a říkal jsem si, že by bylo skvělé, kdybych tam jednou mohl studovat taky. Po deváté třídě jsem odjel na rok do Francie a po návratu na české gymnázium jsem toužil dostat se zpět. Tu se objevila příležitost odjet na Carnot. Neváhal jsem ani vteřinu, zapsal se, nějakým záhadným způsobem jsem se dostal přes písemný test a pohovor a ještě ten rok v září jsem nastoupil do autobusu směr Dijon.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Poznání obrovského kusu světa, i když Francie je vlastně za rohem. Skvělá banda kamarádů, sblížení se s naprosto rozdílnými lidmi, spoustu zážitků, poznání jiné kultury, jazyka, názorů, ale také sám sebe.
Co nyní děláš?
Jsem ředitel exportu léků pro Evropu, severní Afriku a Střední východ v jedné francouzské farmaceutické firmě.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
To je velmi těžká otázka, ale pokusím se podat jednoduchou odpověď. Bez české sekce bych se nedostal tam, kde jsem dnes. Většinu kamarádů, a to jak Čechy, tak Francouze jsem poznal přímo či nepřímo díky Carnotu. Díky sekci jsem si dokázal vytvořit rozsáhlou síť kontaktů a dnes vlastně i rodinu.
Nedokážu si představit, čím bych dnes bez studia na Carnotu byl. Byl by ze mě stejný člověk? Ty tři roky studia ve Francii byla silná zkušenost, která mě naučila, že bez pečlivé práce to zkrátka nejde. Stal jsem se samostatným a soběstačným, naučil jsem se jít si za svým a jen tak se nevzdávat. Carnot ve mně vzbudil chuť neustále objevovat nové věci a poznávat nové lidi.
Abych to shrnul: jít studovat na Carnot bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Daniel studoval na Carnotově lyceu v letech 1991–1994.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
To je vlastně otázka, na kterou neumím úplně jednoznačně odpovědět. O studium v Dijonu jsem se ucházel v roce 1991, tedy v době velkých změn, nových možností a celé řady doposud neznámých a neprobádaných příležitostí. Již v roce 1990, kdy jsem byl v 1. ročníku gymnázia, jsem o této možnosti zaslechl, tenkrát jsem o ní ani neuvažoval, přišlo mi to jak z jiného světa. O rok později se tato informace opět objevila a s jedním spolužákem (který se nakonec do sekce nedostal) jsme si řekli, že bychom to mohli zkusit, že z toho stejně určitě nakonec nic nebude, tedy že vlastně o nic nejde… No, a nakonec mi to život změnilo poměrně radikálně…
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Na jednu stranu určitě skvělá parta nás třiceti českých exulantů, kteří tak nějak společně bojovali v cizím a neznámém prostředí a společně si dodávali sílu to zvládnout. To je jednoznačně nejsilnější vjem. Rovněž si vzpomínám na velice přísný internátní režim, který se nám ale právě společným úsilím a soudržností dařilo k nelibosti vedení lycea poměrně úspěšně narušovat.
A rovněž vzpomínám i na francouzské spolužáky, kteří na nás v tom roce 1991 hleděli jako na celkem exotická zjevení, ale postupně si zvykli, že se v lyceu pohybují i Češi, kteří vlastně nakonec moc jiní nejsou. Takže i pro tu druhou stranu to bylo něco úplně nového a troufnu si tvrdit, že i francouzským spolužákům to pomohlo rozšířit si obzory.
Co nyní děláš?
Po absolvování lycea v Dijonu jsem vystudoval FF UK Ústav translatologie – obor překladatelství tlumočnictví + ekonomii.
Již od počátku vysokoškolských studií se živím jako tlumočník a překladatel – nejprve jako OSVČ, v roce 2002 jsem navíc absolvoval akreditační zkoušky Evropské komise (Generálního ředitelství pro tlumočení) a stal jsem se akreditovaným tlumočníkem pro všechny evropské instituce (Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU, Soudní dvůr EU, Evropský účetní dvůr). V současné době tedy kombinuji překlady a tlumočení pro český trh a tlumočení pro evropské instituce především v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku. Od roku 2014 rovněž zajišťuji tlumočení pro Kancelář prezidenta republiky.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Vzhledem k tomu, že i přes obrovskou dominanci angličtiny je stále mým hlavním pracovním jazykem právě francouzština, tak asi lví. Navíc nelze opomenout tu možnost rozkoukat se v zahraničí, kterou jsme, jakožto studenti sekce, dostali asi o dost dříve, než naši vrstevníci. A myslím, že i to bylo pro většinu z nás rozhodující při formování další kariéry. Vazba na Francii, a na francouzštinu, se stala nespornou komparativní výhodou při startu profesního života.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Ondřej studoval na Carnotově lyceu v letech 2001–2004.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
O sekcích jsem se dozvěděl z nějakého časopisu snad již na základní škole. Později nás o této možnosti informovali na Gymnáziu Jana Nerudy, kde jsem studoval na česko-francouzské sekci. Neměl jsem ale dostatečně dobrý průměr k tomu, abych o studiu ve Francii uvažoval. Nakonec mě ovšem přesvědčila kamarádka, která se přihlásila na přijímačky s tím, že by chtěla do Nîmes, ať to alespoň zkusím. Nechtěla totiž k přijímačkám jít sama. Ona se bohužel nedostala, a já jel do Dijonu. Přihlášku jsem podával tak na poslední chvíli, že jsem musel poprosit jinou kamarádku, ať mi ji podepíše místo rodičů 🙂
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Skvělá studentská léta, spousta kamarádů, velké úspěchy, pár proher a plno emocí. Byli jsme puberťáci a podle toho to také vypadalo. Na Carnot se často vracím ve snech, takže mě to asi hodně poznamenalo 😀 Byla to léta, kdy jsme navzdory tvrdému internátnímu režimu měli úžasnou svobodu a taky jsme si ji pořádně užívali. Co mě napadne? Každodenní setkávání o velké přestávce před vie scolaire, kde jsme probírali poslední novinky, večerní fotbaly, floorbaly a volejbaly, samozřejmě páteční večírky ve Vieux Léon, na Château d’Eau či na náměstí Wilson. Mé pětileté působení v rádiu Campus, kde jsme s Vojtou Slabým a později se Sylvain-Jeanem obnovili vysílání Tchek Point, které kdysi před námi zavedli Tomáš Hochmeister a Jakub Netll. Mé roky v divadelním souboru a skoro politické angažmá v Akademické radě pro střední školy na krajském školském úřadě. Je toho opravdu hodně, mohl bych o tom mluvit asi docela dlouho. Občas si dělám legraci, že na Carnotu jsem prožíval svá vrcholová léta. Nyní se ale chystám na další výstup 😀
Co nyní děláš?
Po několika letech v Curyšském sídle firmy Adecco, pro kterou jsem dělal různé audity po celém světě, jsem se pustil do podnikání. S malou přestávkou, kdy jsem s manželkou odjel na devítiměsíční cestu kolem světa, buduju se svým společníkem projekt French Commerce. Naším cílem je vytvořit ve Francii zázemí pro české firmy a podnikatele. V rámci tohoto projektu pomáhám například firmě Windguru v rozvoji na francouzském trhu a v budování celosvětové strategie. Ve Francii jsem se ve spolupráci s jedním francouzským absolventem Carnotu pustil ještě do jednoho projektu. Koupili jsme franšízu Startup Safary pro Francii a Belgii. Jde o organizaci dnů otevřených dveří pro startupy. Tyto dny se již konají ve více než deseti evropských městech.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Větší, než si můžete představit 🙂 Díky české sekci jsem mohl studovat na Grenoble École de Management, čímž jsem odstartoval svoji kariéru. Na Carnotu v classes préparatoires jsem poznal svoji manželku a můj současný společník ve francouzské firmě chodil na Carnotu do třídy s českými studenty. S lidmi ze sekcí se často scházíme, našel jsem si mezi nimi nejlepší přátele. Jsou to prostě lidé, na něž se mohu stoprocentně spolehnout a za každé situace je mohu požádat o radu či pomoc. Má současná, ale jistě i budoucí kariéra by se bez české sekce neobešla.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Filip studoval na Carnotově lyceu v letech 1990–1993.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Článek v Mladě Frontě v roce 1990 – bylo tam něco o novém ministru školství, který studoval v Dijonu, a rodiče se mě zeptali, jestli bych to taky nechtěl zkusit. Francouzštinu jsem se učil doma od 3 let, občas jsme jezdili do Francie za známými. Tohle byla perfektní příležitost být ve Francii déle.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Manželka. Potkal jsem ji poprvé v Terminale a po vysoké škole se mnou přijela do Prahy. No, a pak víkendy ve francouzské rodině – dostal jsem se do rodiny zástupce ředitele, který bydlel přímo v lyceu. Znamenalo to sice, že jsem byl pořád „ve škole“, ale zase jsem měl od ní klíč, takže jsem nemusel přelézat plot, když jsem se v noci vracel od kamarádů. I po dvaceti letech k nim jezdím na návštěvu každý rok.
Co nyní děláš?
Jsem ředitel pro východní Evropu v L’Oréal v divizi profesionální kosmetiky, takže jsem zase ve Francii, konkrétně v Paříži. V L’Oréal už pracuji 20 let, střídavě v Praze, Moskvě, New Yorku a Paříži.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Všechno vlastně českou sekcí začalo. Po maturitě jsem zůstal v Dijonu na „classes préparatoires“, a pak jsem udělal zkoušky na HEC. Tehdy jsem hledal někoho, kdo by mi studium na HEC zaplatil – nakonec jsem se dohodl s L’Oréal, že po studiu pro ně začnu pracovat v Praze. Celou svoji kariéru jsem vlastně postavil na tom, že znám perfektně jak francouzskou, tak českou kulturu. To je pro francouzské společnosti, které hledají pracovníky v Praze nebo východní Evropě, obrovská výhoda.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Filip studoval na Carnotově lyceu v letech 1992–1995.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Na počátku 90. let jsem studoval na bilingvní sekci Gymnázia Jana Nerudy, takže přestup na Lycée Carnot byl celkem přirozenou volbou. Nikdy jsem toho nelitoval. Ocenil jsem, že jde o ucelený program, zakončený maturitou a že není nutné řešit žádné rozdílové zkoušky.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Hodně práce, vynikající a inspirující přátelé, průnik do jiné kultury a ovlivnění na celý život.
Co nyní děláš?
Po dokončení studia v Dijonu jsem vystudoval práva v Praze, současně jsem pracoval v Parlamentu ČR a na různých pozicích ve státní správě. Následně jsem vystudoval postgraduál na ENA ve Štrasburku. Poté jsem mnoho let působil jako český diplomat na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu. Od roku 2009 pracuji jako ředitel vnějších vztahů u amerického operátora AT&T v regionu střední a východní Evropy.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Studium na Carnotově lyceu v Dijonu pro mne mělo zásadní vliv. Nejde jen o to, co jsem se fakticky naučil, ale především o jiný způsob uvažování a metodu práce. Klíčoví byli také moji čeští spolužáci, kteří mne inspirují dodnes.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Ondřej studoval na Carnotově lyceu v letech 1992–1995.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Touha zakusit na vlastní kůži zemi, v níž jsem se nenarodil. Vzrušující pomyšlení na vše odlišné, s čím se budu muset vypořádat. Dobrá pověst francouzského školství a rozpaky z toho, jak se tehdy na českých gymnáziích vyučovala literatura.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Parta dižoňáků, se kterou to dodnes pečeme.
Co nyní děláš?
Přednáším filosofii na FF UK v Praze. Tu a tam taky přeložím něco z té francouzské.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Tohle dědictví se projevuje jednak v samozřejmosti, s jakou píšu své knihy a články francouzsky, jednak v tom, že francouzští kolegové jsou mými prvními spolupracovníky, ať už jde o přípravu výzkumných projektů či o pořádání konferencí, letních škol nebo třeba Noci filosofie, kterou jsme spolu s CEFRESem a Francouzským kulturním institutem zorganizovali loni v červnu v Praze.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]

Barbora studovala na Daudetově lyceu v letech 2005–2008.

Co tě přimělo jít studovat do sekce?
Když jsem byla malá, tak jsme s rodiči a sestrou často jezdili na dovolenou do Francie. Potom jsem se začala učit francouzsky a zamilovala jsem se do jazyka i celé země. Sledovala jsem vše francouzské okolo sebe a účastnila jsem se soutěží ve francouzské konverzaci. V kvintě jsem se pak dozvěděla o možnosti odjet studovat do Nîmes nebo do Dijonu. Zkusila jsem to a ono to vyšlo.
Co ti jako první vytane na mysli, když se tě někdo zeptá na tvé studium v sekci?
Asi život na intru s ostatními holkami. Je to fakt super zkušenost, holky z české sekce si tak trochu nahrazují rodinu. A pak je úžasné užívat si francouzského života, zvykat si na francouzské školství a poznávat Nîmes a okolí. A s holkami, s kterými tohle člověk prožívá, si vytvoří pevné pouto.
Co nyní děláš?
Nyní jsem inženýrka v oboru vodohospodářství. Pracuji v organizaci, která by se dala srovnat s českým „povodím“ řeky Meusy. Pracuji na projektech ochrany proti povodním a revitalizace řek. Bydlím v Ardenách, což je region na hranicích s Belgií, který jsem před tím vůbec neznala. Po několika letech v Nîmes si užívám severu Francie, který má také své kouzlo. Je tu spousta zajímavých věcí k vidění.
Jaký podíl na tvé současné kariéře nese česká sekce?
Jednoznačně to byl nejdůležitější okamžik v mé kariéře v tom smyslu, že jsem se ocitla ve Francii a už jsem tady zůstala, alespoň tedy prozatím. Tři roky na sekci byly významnou zkušeností a základem pro vše, co následovalo – studium na přírodovědném „prépa“ a potom na vysoké škole ve Štrasburku, kde jsem se specializovala na obor, ve kterém teď pracuji, tj. vodohospodářství, ochrana proti povodním a správa vodních toků.
Výhodou české sekce je, že se člověku otevře spousta možností, na které by možná v Česku ani nepomyslel. A i když se po maturitě vrátíte domů, poznamená vás tato zkušenost na celý život.

[icon-divider color=“#dd3333″ name=“li_heart“]