Ve všední den jsme ubytovaní na internátu, který se nachází přímo v areálu školy. Dívky v Dijonu i v Nîmes mají každá svůj pokoj s postelí, pracovním stolem, židlí, poličkami, umyvadlem se zrcadlem a skříní. Pokoje jsou malé, ale zato barevné a velice útulné. Chlapci v Dijonu bydlí v jiném patře než dívky ve větších pokojích a po dvou. Mají tam také postele, skříně, poličky a umyvadlo. Sprchy a WC jsou na internátech na chodbě. Ani v Dijonu, ani v Nîmes nejsme jediní studenti ubytovaní ve škole. Na intru v Dijonu bydlí ještě Francouzi z hudební sekce a z přípravných tříd na vysokou, tzv. classes préparatoires – „prepáci“, v Nîmes pak s holkami na intru bydlí lektorky cizích jazyků a česká asistentka. Ta dijonská sice nebydlí přímo na intru, ale jinde v areálu školy, takže to k nám nemá nijak daleko.
Přes týden chodíme na snídaně, obědy i večeře do školní jídelny. Snídaně se skládá z bagetky, jogurtu, nutellky, marmelád, másla, cereálií a k pití máme na výběr mezi kávou, čajem, horkou čokoládou a pomerančovým džusem. Oběd je o několika chodech: předkrm (salát, paštika…), hlavní chod (maso, ryba, zelenina, brambory, těstoviny…), mléčného výrobku (jogurt, sýr), ovoce a bageta. Večeře bývá obdobná. Pokud ale máme hlad během dne či se nám to školní jídlo přejí, na internátu je k dispozici kuchyňka se základním vybavením, kde si můžeme něco dobrého ukuchtit. Je tam základní nádobí, lednice, mrazáček, sporák, mikrovlnka a v Nîmes i trouba a rychlovarná konvice.
V Dijonu se o víkendu chodí do „familles d’accueil“ alias „rodinek“. Každý z nás jich má hned několik a střídá je podle svých preferencí a jejich časových možností. Když si s nějakou rodinkou nesedneme, dá se to řešit. V rodinkách je o nás dokonale postaráno, dostaneme postel, místo na psaní úkolů, najíst, občas vyrazíme i na výlet. Do rodinek se chodí většinou v sobotu na oběd. Na internát se vracíme buď v neděli po večeři, nebo v pondělí ráno.
Dívky v Nîmes nemají povinnost chodit o víkendech do rodin, nicméně pokud si nějakou seženou např. přes kamarádku ze třídy, nikdo jim nebrání, aby v rodince strávily víkend. Když ovšem zůstávají přes víkend na internátu, musejí si samy připravovat jídlo. K tomu jim slouží vybavená kuchyňka, kde mají navíc k dispozici malý salonek s televizí, videem, DVD přehrávačem a společenskými hrami.
Na Carnotu funguje Wi-Fi. K internetu se dá připojit od 6.00 do 8.00 ráno, pak od 12.00 do 14.00 odpoledne a večer od 16.30 do půlnoci.
V Nîmes se připojujeme přes kabel a v televizní místnosti se navíc nachází jeden společný počítač s tiskárnou, který mohou všichni zdarma využívat.
V areálu lycea Carnot se nachází prádelna, kam si Češi mohou každé pondělí ráno nosit prát oblečení, včetně spodního prádla. Špinavé prádlo se do prádelny nosí v plátěných pytlích a každý kousek oblečení musí být označen číslem přiděleným před odjezdem na Carnot. Vyprané věci si vyzvedáváme v pátek po 12. hodině. Je ovšem potřeba mít na paměti: do prádelny raději nikdy nenosit oblečení, na kterém nám hodně záleží. Může se totiž vrátit obarvené či o dvě čísla menší. Někteří studenti se proto raději domlouvají s rodinkami a prádlo si nosí prát tam.
Povlečení se na Carnotu pere co tři týdny, rozpis vždy visí na nástěnce na internátu. Všichni Češi bez výjimky (a to i holky z Nîmes) si vozí vlastní povlečení, polštář i peřinu. Kdybychom to neudělali, dostali bychom na spaní – jak je ve Francii zvykem – pouhou deku s prostěradlem a tzv. traversin, velmi nepohodlný francouzský polštář ve tvaru roury. Nicméně již od podzimu deka ke spaní nestačí…
Na Lycée Alphonse Daudet je od roku 2013 k dispozici pračka a sušička Miele přímo na internátu, takže prát lze prakticky kdykoli dle osobní potřeby. Jen je potřeba obstarat si vlastní prášek na praní.
Pokud se necítíme dobře, jdeme nejprve na školní ošetřovnu neboli „infirmerie“, kde se o nás postarají sestřičky. Pokud se jedná o něco závažnějšího, jsme doprovozeni k lékaři, kterého škola vybrala, aby se staral o české studenty. Pokud máme nařízený klid na lůžku, nezůstáváme na pokoji, ale musíme docházet na školní ošetřovnu. Mít vlastní léky bychom neměli…
Ve Francii vyučování nezačíná nutně v 8.00 jako u nás, ale třeba v 9.00, 10.00, 11.00… Výuka se může táhnout až do 18 hodin, okolo poledne však máme přestávku na oběd. Každá třída má přesně rozvrženo, od kolika hodin může do jídelny, aby se předešlo dlouhým frontám. Ne vždy však toto opatření dosahuje kýženého efektu. Během pauz v rozvrhu nebo pokud končíme brzy odpoledne, se můžeme vrátit na pokoje nebo jít třeba do města. V Nîmes je ve všední dny možné vrátit se na pokoj bohužel až po 17. hodině a internát se musí opustit nejpozději v 8 hodin ráno. Na Carnotu nemůžeme na pokoje akorát za přítomnosti uklízeček, tj. mezi 14. a 16. hodinou. Ty vynášejí koše, myjí sociál a vytírají. Ve středu odpoledne nemá školu nikdo, Francouzi toto odpoledne věnují zájmovým aktivitám nebo dohánějí věci do školy. I Češi se mohou zapsat do různých sportů, které se konají ve škole i mimo ni nebo vyrazit třeba do města. Je to také jediný den, kdy v Djionu máme povoleno být na internátu i v přítomnosti uklízeček. Večeře se podává zhruba od 19 hodin. Studenti obou sekcí již po večeři nikam nesmějí, ledaže si dostatečně předem podali „demande“ (žádost o uvolnění), kam je potřeba uvést, kam jdou, s kým, kdy a v kolik se vrátí, včetně telefonních čísel. V Dijonu je možno jít si po večeři zasportovat. Na venkovních hřištích se dá hrát volejbal, basket, házená, fotbal… skvělá příležitost, jak se družit s Francouzi z internátu. V Nîmes mají dokonce venkovní posilovnu. Dijonští studenti se na pokoje smějí vrátit v létě ve 20.30, v zimě ve 20.00 (je nám ale dána k dispozici učebna, kam se po večeři v případě špatného počasí můžeme uchýlit). V Nîmes můžeme na pokoje ihned po jídle. Večer si pak na internátu můžeme dělat, co chceme za podmínky, že nebudeme porušovat interní řád a nebudeme hluční. Je to čas na dělání úkolů, skypování, dívání se na filmy, pořádání čajových dýchánků atd. Občas se stane, že se nám někdy v noci spustí požární alarm. To pak přes sebe všichni musíme přehodit deku a spořádaně se odebrat na dvůr, kde nás jako stádo oveček počítají.
O víkendu chodí dijoňáci do rodinek, se kterými se buď domluví sami, nebo jim je sežene lyceum (hlavně nováčkům). Zůstávají u nich do nedělního večera nebo pondělního rána. Nîmačky si pobyt u rodin svých kamarádů musí domluvit samy, mají ale také možnost zůstat ve škole. To si pak můžou dělat, co se jim zachce díky čipům, které otvírají brány lycea od 8.00 do 20.00. Každý večer od pondělí do pátku se pak po večeři kontroluje, jestli jsou na internátu skutečně všichni.
Často se stává, že si mezi francouzskými spolužáky nacházíme přátele na celý život. Francouzskou specialitou je, že se složení třídy téměř každý rok významně mění, tudíž pokud si s někým nesednete první rok, existuje velká naděje, že další rok už s ním ve třídě nebudete. Kolik si najdeme přátel, záleží na přístupu každého z nás! Rozhodně se člověk nesmí nechat odradit prvotním opatrným přístupem, někdy možná nezájmem ze strany spolužáků. Není vyloučeno, že se v jedné třídě může sejít i několik Čechů, ačkoli v Nîmes je to spíše výjimkou.
Ano, kdykoli, když zrovna nemáme školu, avšak na večeři musíme být všichni zpět v lyceu. Pokud bychom v týdnu chtěli ven i po večeři, třeba do kina, musíme si s předstihem podat žádost o vycházku podepsanou českou lektorkou. Výjimkou je v Dijonu tzv. páteční „sortie“, kdy můžeme jít ven po večeři a vrátit se až ve 22.00.
Máme-li chuť přihlásit se do zájmových kroužků, můžeme tak učinit. Studenti sekcí mohou např. docházet na „conservatoire“ (něco jako ZUŠ) hrát na hudební nástroj, tancovat, hrají volejbal nebo se věnují horolezectví. Zkrátka, pokud máme chuť věnovat se mimoškolním aktivitám, můžeme. Pokud to jsou kroužky ve středu odpoledne, kdy neprobíhá vyučování, není co řešit. Pokud je to někdy ve večerních hodinách, je možné se domluvit na systematickém uvolňování z internátu.
Níže uvedené platí, pokud zrovna neřádí koronavirus či jiné neduhy lidstva:
Na všechny prázdniny, což znamená cca každé dva měsíce, se vracíme domů a cestu z/do Dijonu a Nîmes si klidně můžeme naplánovat jako poznávací výlet po Francii či celé Evropě. Nejsme nuceni jezdit stejnými dopravními prostředky.
Stejně tak si můžeme naplánovat nějaký společný výlet o víkendu. Dijonští také často cestují s rodinkami – za památkami, k moři i na hory. Kolem Nîmes se nacházejí půvabná města jako Avignon, Arles a Montpellier. Jsou de facto za rohem, pláž je vzdálena asi hodinu cesty vlakem.
Každý rok u příležitosti oslav 17. listopadu spojených s mezinárodním dnem studenstva jezdíme do Paříže (náklady si hradíme sami).