Výhodou je učení v cizím jazyce, které člověka nutí posunout se určitým způsobem dál. Má zkušenost mě naučila, že práce s francouzským jazykem může být zároveň způsobem, jak se stát vnímavějším ke světu okolo sebe. Ostatně věta „Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem“ tuto pravdu nanejvýš vystihuje.
Mé studium na Lycée Carnot probíhá úspěšně, přestože se pro mě stále jedná o neobvyklou a obohacující zkušenost. Podmínky místního života pro mě představují podnět k hledání sebe sama. Díky druhé stránce tohoto programu – životu ve Francii – se stávám více autonomní, lépe připraven na život dospělého jedince v naší společnosti. Přestože jsem už ušel kus cesty, během které jsem se toho hodně naučil, cítím, že stále nejsem u konce. Strávit zde tedy další rok je pro mě možnost pokračovat v osobním obohacení, kterého bych se nerad vzdal.
K tomuto obohacení přispívají i různorodé kulturní aktivity, kterých se mohu účastnit a které podle mě představují jednu z důležitých součástí této zkušenosti. Jedná se například o přednášky organizované univerzitou Sciences Po, koncerty, divadelní představení, filmy, ale i aktivní vyžití například díky čtvrtečním improvizačním večerům, které jsme letos jako čeští studenti založili.
Přestože všechny tyto důvody jednoznačně poukazují na obrovský přínos studia na Lycée Carnot v Dijonu, možná, že úplně nejdůležitějším faktorem, který celému projektu přidává na jedinečnosti, jsou lidé, kterými se zde člověk může obklopit. Stejně jako se některé věci nedají vyjádřit čísly, tak ani přínos těchto spolužáků, kamarádů, přátel se nedá spočítat. Stejně jako prohlásil senátor Robert Kennedy, že „HDP neukazuje krásu naší poezie, sílu našich manželství či inteligenci veřejné debaty“, tak ani lidské vztahy, které člověk díky této speciální situaci naváže, nejdou vyčíslit.