Zkušenosti studentů

V současné době jsem v premiéru. Za celé dva roky jsem ani jednou nepomyslela na návrat do České republiky. Se svým životem ve Francii jsem spokojená. Vážím si každé vteřiny zde strávené. Až zde jsem se naučila být opravdu samostatná, sama se rozhodovat a také si všímat rozdílů mezi kulturami a mnohem víc. Francie mi doslova otevřela oči v mnoha ohledech. Upřímně mohu říci, že dnes vnímám svět jinak než kdysi.

Francouzský školní systém mi vyhovuje, vidím smysl v tom, co dělám, co po mně profesoři či společnost vyžadují.

Předně bych chtěl zdůraznit, že se velmi zdráhám o svém studiu na Carnotu vynášet v současné chvíli mnoho soudů. Myslím, že hodnotit lze až zpětně, s odstupem, s vědomím všech důsledků a celkového životního kontextu. V každém případě bych lhal, kdybych řekl, že jsem nikdy nepochyboval o správnosti svého rozhodnutí odjet do Francie. Co víc, nastalo i pár nepříjemných období, kdy jsem začal vážně uvažovat o návratu. Nakonec jsem zůstal, ideální to zde není, ale snažím se využívat svůj pobyt naplno.

Mohl bych na tomto místě vyjmenovat, co vše mne tu štve, co se mi nelíbí atd. Je to však zbytečné, a tak se zaměřím hlavně na pozitiva. Odjet na tři roky studovat do zahraničí je sice cosi úzce spojeného se školou, ale myslím, že největší přínos tkví jinde. A to v nenahraditelné životní zkušenosti, která ze zcela nového prostředí pramení. Člověk je nucen konfrontovat sám sebe v nových podmínkách, vůči novým lidem a je tím pádem „vyhozen“ z komfortní reality dosavadní existence, která tím, že ji není s čím srovnat, nepobízí k hlubším a závažnějším otázkám hledání vlastní identity. Život „ve dvou světech“, který je tak dobře znám každému „karnoťákovi“, tedy považuji za přínos takřka stěžejní, i když nálady z něj vycházející nemusí být vždy úplně nejpříjemnější. Dalo by se pokračovat – osamostatnění a odtržení od rodiny v relativně mladém věku může mít, jste-li schopni toho využít, rovněž obohacující důsledky. V neposlední řadě považuji českou sekci za unikátní sociální prostředí, ve kterém se setkáte s velmi rozdílnými typy osobností. Nutnost zaujmout k nim nějaký postoj a zkusit je pochopit je rozhodně neopakovatelnou školou života.

Když se ohlédnu na již skoro uplynulý školní rok strávený na Carnotu, vidím spoustu pozitiv a skoro žádná negativa. Rozhodně to nebyl promarněný čas, to určitě ne. Ba naopak. Doba strávená v Dijonu mi přinesla spoustu nových zkušeností, poznatků a kamarádů. Zkrátka nelituji toho, že jsem tamějším studentem. Každou volnou chvilku se snažím účelně zužitkovat tak, abych si na konci mohl říct, že jsem nepromarnil ani minutu.

Ve škole se mi celkem daří, nemám žádné problémy ani potíže. Líbí se mi odlišný způsob výuky, než je na českých školách, hlavně když můžeme používat naše znalosti na rozsáhlejší práce. Moc mě nebaví jenom se něco naučit nazpaměť, mnohem lepší je, když píšeme různé písemné práce a slohovky na určité téma. Mimo školu je to také fajn, teď jsme pořádali český spektákl, který se nám povedl a v květnu pojedeme na voyage na jih Francie (do Nîmes), tak alespoň poznám jinou oblast Francie, ještě jsem tam nikdy nebyla. Víkendy trávím ve skvělé rodince, vloni jsme je pozvali k nám do Česka a tak se jim tu líbilo, že letos přijedou zase. Myslím, že jsem se toho ve Francii spoustu naučila, určitě se mi to bude hodit i později v životě.

Výhodou je učení v cizím jazyce, které člověka nutí posunout se určitým způsobem dál. Má zkušenost mě naučila, že práce s francouzským jazykem může být zároveň způsobem, jak se stát vnímavějším ke světu okolo sebe. Ostatně věta „Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem“ tuto pravdu nanejvýš vystihuje.

Mé studium na Lycée Carnot probíhá úspěšně, přestože se pro mě stále jedná o neobvyklou a obohacující zkušenost. Podmínky místního života pro mě představují podnět k hledání sebe sama. Díky druhé stránce tohoto programu – životu ve Francii – se stávám více autonomní, lépe připraven na život dospělého jedince v naší společnosti. Přestože jsem už ušel kus cesty, během které jsem se toho hodně naučil, cítím, že stále nejsem u konce. Strávit zde tedy další rok je pro mě možnost pokračovat v osobním obohacení, kterého bych se nerad vzdal.

K tomuto obohacení přispívají i různorodé kulturní aktivity, kterých se mohu účastnit a které podle mě představují jednu z důležitých součástí této zkušenosti. Jedná se například o přednášky organizované univerzitou Sciences Po, koncerty, divadelní představení, filmy, ale i aktivní vyžití například díky čtvrtečním improvizačním večerům, které jsme letos jako čeští studenti založili.

Přestože všechny tyto důvody jednoznačně poukazují na obrovský přínos studia na Lycée Carnot v Dijonu, možná, že úplně nejdůležitějším faktorem, který celému projektu přidává na jedinečnosti, jsou lidé, kterými se zde člověk může obklopit. Stejně jako se některé věci nedají vyjádřit čísly, tak ani přínos těchto spolužáků, kamarádů, přátel se nedá spočítat. Stejně jako prohlásil senátor Robert Kennedy, že „HDP neukazuje krásu naší poezie, sílu našich manželství či inteligenci veřejné debaty“, tak ani lidské vztahy, které člověk díky této speciální situaci naváže, nejdou vyčíslit.