Kdo jsou absolventi sekcí

Osudy absolventů sekcí

Skutečnost, že osudy absolventů československých a českých sekcí nebyly nikdy systematicky zmapovány a že v diskusích o sekcích se obvykle objevuje několik (stále stejných) jmen významných absolventů sekcí, se stala motivací k následujícímu pokusu o alespoň hrubé shrnutí, jaká v minulosti byla profesní a životní orientace absolventů sekcí a jaké jsou dnešní trendy a také upozornit na několik dalších významných absolventů, kteří nebývají běžně zmiňováni. Dalším cílem tohoto textu je pokusit se pojmenovat vliv studia v české sekci na vztah studentů ke své zemi a efekt této specifické francouzské investice .

Profesní osudy

Úvodem je nutné zmínit, že studium v české (československé) sekci vyrovnávalo sociální startovní podmínky jednotlivých studentů. Studenti vždy pocházeli z odlišných sociálních prostředí s různým ekonomickým zabezpečením. Studenti z chudších rodin (a později všichni studenti) dostávali a dostávají stejné stipendium. Studium v sekci je vnímáno jako prestižní a umožnilo řadě studentů díky překonání ekonomické bariéry nastartovat další často brilantní kariéru (bez vlastních vynikajících studijních výsledků a silné motivace by to samozřejmě nebylo možné). Nicméně podle údajů z publikace J. Hnilici a A. Petit zhruba 10% studentů sekce v Nîmes v období let 1924 – 1948 nedokončilo své studium v české sekci. Ačkoliv přesná čísla za celou dobu existence všech sekcí nemáme k dispozici, zdá se, že i v ostatních sekcích a dalších letech byla situace podobná (obvykle z důvodu náročnosti studia, životních podmínek na internátu a režimu, kterému se museli podrobovat).

V letech 1924–48 se přibližně jedna čtvrtina absolventů sekce v Nîmes dále věnovala medicíně a farmacii, necelá jedna polovina studovala právo a dále se mu věnovala nebo pracovala ve státních službách. Přibližně 20% studentů se orientovalo na ekonomické a technické obory, a pouze 5% studentů jiným (například humanitním) oborům.

Podklady, které máme k dispozici k sekci v Saint-Germain-en-Laye, ukazují na převažující humanitní orientaci absolventů (většinou absolventek). Humanitní obory hrají také prim – spolu s medicínou – u absolventů sekcí v Dijonu a v Nîmes v letech 1966 – 1973.
Po obnovení sekcí v roce 1990 se prozatím zdá, že obory ekonomie a práva přitahují velké množství absolventů. V souladu s novým zahraničněpolitických kontextem České republiky se (zejména po roce 2000) nemálo absolventů orientuje na oblast evropských záležitostí a institucí.

Mezi významné absolventy sekcí v různých profesních oblastech patří například (v závorce je uvedena sekce, kterou studoval/a, a rok absolvování):

  •  právo:

– Jiří Malenovský (Dijon 1970): bývalý ústavní soudce, nyní soudce Evropského soudního dvora v Lucemburku

– Bohumil Repík (Dijon 1948): soudce Evropského soudního dvoru pro lidská práva

  • evropské a mezinárodní instituce:

– Lukáš Macek (Dijon 1995): ředitel pobočky Institut d’Études Politiques de Paris v Dijonu

– Jiří Plecitý (Dijon 1994): různé pozice pro EU

– Miroslav Mikolášik (Nîmes 1971): velvyslanec SR v Kanadě, poslanec Evrospkého parlamentu

– Radka Konderlová (Nîmes 1998): Rozvojový program OSN v New Yorku

  • domácí politika:

– Čestmír Císař (Dijon 1948): politik, velvyslanec

– Jana Ryšlinková (Saint-Germain-en-Laye 1970): zastupitelka Hl. m. Prahy

– Alexander Slafkovský (Dijon 1970): primátor Liptovského Mikuláše

  •  kultura:

– Václav Černý (Dijon 1924): spisovatel, literární vědec, filozof

– Jiří Voskovec (Dijon 1924): herec

– Raoul Schránil (Dijon 192?): herec

– Zdeněk Troška (Dijon 1973): filmový režisér

– Dana Syrová (Nîmes 1994): ředitelka hudebního festivalu Struny podzimu

Národní cítění a francouzská investice

Československé sekce ve Francii vznikly začátkem 20. let 20. století spontánně, z osobní iniciativy několika klíčových osobností z Československa a Francie. Přestože velmi rychle dosáhly úspěchu, objevovala se na československé straně zpočátku i jistá nedůvěra: „… existence sekcí (byla) zpochybňována a vnímána jako škodlivá pro národní cítění studentů“ či že „les jeunes garçons deviendront paresseux sous le soleil chaud de Nîmes, que leur français résonnera fortement de l´accent du sud“.

Původní obavy o „národní cítění“ studentů se nejen nepotvrdily, ale někteří významní absolventi je svou prací zaměřenou na šíření české či slovenské kultury dostatečně vyvracejí:
– Peter Brabenec (Dijon 1971): literát, kritik, francouzská literární slovakistika, nositel slovenské národní ceny P. O. Hviezdoslava za překlady
– Václav Jamek (Dijon 1969): literát, překladatel, cena Prix Médicis
– Olga Poivre d’Arvor (Saint-Germain-en-Laye 1970): zastává různé funkce v oblasti kultury a UNESCO, ředitelka IFP v Praze, držitelka ceny Artis Bohemiae Amicis (cena ministra kultury ČR za cílevědomé přispění k šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí)

Z pohledu zhodnocení francouzské investice do studentů čs. a českých sekcí lze bez obav říci, že se naplnila vize Josiase Pauta, starosty města Nîmes, v době zakládání čs. sekce: „Ils répendraient nos idées à l´étranger, seraient certainement des amis de la France de la première heure et de toute heure et, en outre, pourraient servir nos industriels, nos commerçants, leurs anciens camarades (…). Certainement ces jeunes gens seraient d´excellents agents de propagande au point de vue politique, commercial, industriel…“.

Ne každý absolvent československé / české sekce si po maturitě zvolil takovou profesní dráhu, při níž spolupracoval či spolupracuje s Francií. Francouzské investice z materiálního úhlu pohledu se i tak jistě vrací: téměř všichni absolventi udržují s Francií nadstandardní vztahy a velmi často ji navštěvují, tedy utrácejí za francouzské služby. Nelze však pomíjet vliv na osobní život, jak za řadu bývalých studentů lapidárně shrnuje Petr Jenčík: „Pobyt v Dijonu velmi ovlivnil můj soukromý život – stal se ze mne frankofil. Pokud se alespoň jednou ročně nepodívám do Francie, nestojí rok za nic.“

Studium v sekcích, které je výjimečnou příležitostí ponořit se mimořádnou formou do studia francouzštiny, motivovalo řadu absolventů k volbě francouzštiny coby oboru svého profesního zájmu. Mezi klíčovými postavami v oblasti francouzštiny najdeme celou řadu bývalých „sekcionářů“, kteří jakožto klíčoví vysokoškolští pedagogové a autoři slovníků a učebnic kodifikovali či kodifikují podobu francouzštiny v Československu / České republiceJaromír Tláskal (Dijon 1940), Václav Vlasák (Nîmes 1948), Petr Kyloušek (Dijon 1971) a další.

Někteří absolventi se také věnovali či věnují šíření francouzské kultury a jazyka mezi nejširší veřejností, např. paní Olga Poivre d’Arvor zastávala post ředitelky Francouzského institutu v Praze, paní Anna Beniaková (Saint-Germain-en-Laye 1970) byla ředitelkou Fr. institutu v Bratislavě a za poslední generaci zmiňme například Jiřího Votavu (Dijon 1994), pracovníka Fr. institutu v Praze.

Absolventi sekcí také posilují francouzskou vědeckou a pedagogickou obec a státní správu. Jako modely nejvyšší míry integrace do života francouzské společnosti můžeme uvést tyto dva absolventy:
 Jiří Anderla (Dijon 1940): 20 let zaměstnanec Ministère des travaux publics, poté ředitel sekce Evropské komise (1974-81) vyslaný za Francii
– Jiří Skolil (Dijon 1940): ředitel departementální správy Ministerstva a Státního úřadu pro válečné veterány a válečné oběti
– cca. 10 bývalých studentů československých sekcí zemřelo na bojištích druhé světové války

Lidské poselství

Zásadní vliv studia v české (československé) sekci na formování osobnosti mladého člověka najdeme téměř v každé výpovědi bývalých studentů. Mezi nejpregnantněji zformulované poselství pobytu ve Francii patří vyjádření Čestmíra Císaře (Dijon 1948) a Jaroslava Slípky (Dijon 1972):
– Čestmír Císař: „(Francouzští profesoři mě naučili…) umět milovat vědu a vážit si člověka.“ 
– Jaroslav Slípka: „Ve svém dalším životě jsem považoval za nejvyšší morální princip žádným způsobem a za žádných okolností se nezpronevěřit tomu, co jsem v Dijonu získal.“ 
Mezi bývalými studenty najdeme řadu osobností, které se postavily totalitnímu režimu (např. Zdeněk Leiner (Nîmes 1939) byl v r. 1950 ve vymyšleném procesu odsouzen na 16 let, Jan Paroulek (Nîmes 1939), vyznamenaný Čs. válečným křížem a francouzským Řáde čestné legie, byl v Československu za „špionáž a velezradu“ odsouzen na 12 let. Na druhou stranu je však třeba také zmínit, že mezi absolventy sekcí patří i Václav Junek, agent StB a problematický podnikatel z divokého období po r. 1989.

Zdroje: 
Publikace:
– Hnilica, Jiří – Petit, Annie (2007): Histoire des sections tchécoslovaque et tchèque au Lycée Alphonse Daudet à Nîmes, Montpellier: Académie de Montpellier et la Ville de Nîmes
– Macek, Lukáš (2001): La section tchèque du Lycée Carnot (1920-2000) – Česká sekce Carnotova lycea, Praha: Maison de Bourgogne
Články (ke stažení zde):
– Les sections lycéennes tchécoslovaques et tchèques en France: 1920 – 2009. Autorka: Zuzana Raková, Katedra romanistiky, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Publikováno v časopise Romanica Olomucensia 21.2 (2009): 175-183
– La section tchécoslovaque / tchèque du Lycée Carnot de Dijon. Autorka: Zuzana Raková, Katedra romanistiky, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Publikováno v časopise Studia romanistica 9.1 (2009): 131-139
Média

– Nejlepší Čech mezi Francouzi. Autorka Markéta Jirková, Lidové Noviny, 22. dubna 2011, str. 28.